rálovství, kde se odehrál příběh, který vám chci vyprávět, bylo jedno
z těch běžných království, kam se nikdo nehrnul, protože tam nebylo zhola
nic zajímavého. Prostě jen kus země s hradem uprostřed, pár chalup okolo, les
a nějaký ten potok. Nebydlel tam žádný vodník, který by topil lidi, žádný
drak, který by svačil lidi a dokonce ani žádný loupežník, který by ty
neutopené a nesnědené lidi okrádal. Pro turisty zkrátka nezajímavá oblast.
I když... byla tu jedna věc, na kterou by jich sem nalákali tisíce. Tato
lahůdka však byla v království veřejným tajemstvím a žádnému poddanému nestálo
její vyzrazení za to, aby byl donucen potápět se v hradním příkopu plném
špinavé vody a krokodýlů. Takový trest by ho totiž jistě čekal, neboť
tajemství se týkalo přímo královské rodiny.
Už když na balkonu královské komnaty přistál čáp s novorozeným Princislavem,
bylo králi a královně jasné, že jejich doposud neklidný život nabere nových
obrátek. Jejich syn měl totiž tělíčko zcela zelené. Původně doufali, že
to nebude až tak zlé a jen se jejich děťátku udělalo při cestě špatně a tak
zezelenal. Čáp už totiž nebyl nejmladší a měl problémy s udržením výšky.
Kdekdo říkával, že za letu vypadá úplně jako králův bratr přezdívaný Násavka,
když se pozdě večer vrací z obhlídky hospůdek a nemůže se trefit do hradního
průchodu. Ale nejenže z Princislava zelená barva nevyprchala, ale ještě mu
tváře více ztmavly, protože tehdy byl chudinka po čápově letu celý bledý.
V té době ještě neznali lidi s jinými barvami pleti, a když měl navíc zelené
vlasy i nehty, všichni se mu vyhýbali, jak to jen bylo možné. Dnes by byl
samozřejmě s takovou odchylkou in. Nebylo divu, že se Princislav na každém
maškarním plese oblékal za hastrmana a že pokaždé vyhrál cenu za nejvěrohodnější
masku. I přes tento barevný handicap nebyl osamělý. Jeho kamarádi většinou byly
děti rodičů, kterým král vyhrožoval, že jestli se nebudou jejich ratolesti
s jeho synem kamarádit, tak že je nechá pověsit nahé na hradby. A tak měl
Princislav víc kamarádů, než by si kdy dokázal podle jmen zapamatovat.
Právě když se v den svých osmnáctých narozenin procházel Princislav po zahradě
a jednou rukou odháněl ptáky slétávající se na jeho zelenou hlavu, přinesl mu
sluha vzkaz, že s ním chce královská dvojice mluvit.
Princ přispěchal do hlavního sálu, kde bylo odsouzeno už tolik lidí, že by
to nikdo ani na osmimístné kalkulačce nespočítal.
Král pozvedl palcát, který mu sloužil rovněž jako žezlo a pravil: "Náš
nejdražší a jediný synu. Dnešek je významným dnem ve tvém životě. Stal se
z tebe dospělý muž. A jako takový musíš dodržet nepříjemný zvyk našich předků
a najít si nevěstu. Vydáš se proto na cesty a vrátíš se až se svojí vyvolenou."
Princ vždy své rodiče poslouchal na slovo a ani teď neodporoval. "Jak
si přeješ, tatínku."
Dal se k odchodu, avšak král jej ještě zastavil. "A hlavně žádnou fúrii,
ať neskončíš jako já."
Princislav nechal své rodiče, ať zpestří atmosféru hádkou a odešel se sbalit.
Druhého dne již seděl na koni, který ho klusem unášel do cizích království.
Za tři roky, co byl na cestách, prošel snad všechny země a navštívil všechny
hrady. Ale žádná princezna ho kdoví proč nechtěla. Sklesle se vracel domů
a přemýšlel, jak vysvětlí rodičům, že si nenašel nevěstu. Už se stmívalo, když
vtom spatřil, jak se z oblohy klouzavým pohybem k zemi snáší podivný předmět
velký jak ohrada s koňmi. Pobídl svého oře a po chvíli hledání tajemnou
talířovitou věc objevil. Stála na třech malých nohách kousek od lesa.
Princ se posilnil vínem a slezl s koně. Opatrně - jako by se bál, že
tu kromě velkého talíře přistane i velký nůž a vidlička - došel
až k vesmírné lodi a zaklepal na ni.
Někdo uvnitř talíře odhrnul záclonu, otevřel okno a po ufounské okapové rouře
sešplhal až na palouk. Princ nebyl schopen vydat ani hlásku, protože nikdy
dřív nespatřil tak krásnou dívku. Měla štíhlé ruce, nohy, pas, vlastně byla
štíhlost sama a co hlavně... byla celá zelená. Vztáhla k princi ruku.
Ten ji něžně uchopil a usmál se na ni. Bylo mu hned jasné, že ty tři roky,
za které prošel svět křížem krážem, byly ztrátou času. Žádná princezna se
nevyrovnala dívce, jejíž ruku nyní držel ve své.
Za krátko se již létající talíř s oběma na palubě odlepil od země a zamířil
vzhůru k nebesům a ještě dál, do zeleného světa, kde Princislav a jeho krásná
dívka budou žít šťastně až navěky.
|