Tato stránka je součástí webu Slavkuv.net Nejste přihlášeni   [ Přihlásit se | Registrovat ]

Přezdívka:    Heslo:       Skrýt

  Čertovská zábava
 

Ludvíkově království převládalo již několikátý den takové počasí, že si všichni mysleli, že to se snad čerti žení a měli pravdu. Právě tam, pod sedmero horami a sedmero údolími, měl jeden čert a jedna čertice svatbu a na veselku se sjeli snad všichni rohatí z celého podsvětí. Tancovali čertáš, až se země otřásala, hasili svoji pekelnou žízeň a posílali na svět jednu bouři za druhou, aby se o svatbě dozvěděli až tam nahoře v nebi, u jejich věčných rivalů, a ti jim tak mohli pořádně závidět. Ani těm největším spáčům se nezdálo, že by se oslavy měly chýlit ke konci.

Dva týdny utekly jako liška před myslivcem, a čerti stále neměli ve svých chlupatých rukách nejmenší důkaz toho, že se jim podařilo nebe dopálit. Čertovské blesky si to blýskaly po světě a hromy ohromovaly, avšak shora ani jediný náznak toho, že by se je někdo snažil překazit.

Tato ignorace jejich oslav čerty natolik dopálila, že ani nemuseli přikládat pod kotle, jaké tam dole panovalo dusno. Usilovně přemýšleli nad tím, jak ty shora vyprovokovat, a než na to přišli, vypili snad oceán piva a prokleli všechny veverky světa. Vlastně ten spásný nápad dostal jeden hodně opilý čert, a to těsně předtím, než spadl do ozdobného kotle s lávou a usnul tam. Svoji myšlenku vložil do chytlavé písně o dvou slokách, která všechny čerty nadchla. A tak se usnesli, že přesně to udělají.

Král Ludvík se se svými jedinými dvěma dcerami a deštníkem procházel po královských zahradách a nebylo mu příliš do řeči. Pršelo už tak dlouho, že si nevzpomínal, jaké to je vidět uschlý trávník nebo velblouda na pískovišti. Právě když chtěl napomenout svoji nejmladší dceru, aby neházela žabky směrem ke skleníku, a starší, aby si nehrála s elektrickým úhořem, stala se prapodivná věc. Zablýsklo se tak pořádně, že bílé světlo krále na chvíli úplně oslepilo. A když se mu vrátil zrak, zjistil, že je široko daleko úplně sám. Obě princezny zmizely a ve vzduchu byla cítit síra.

Král Ludvík nechal vyslat početnou skupinu strážných, aby prohledali celou zahradu, ale ti nejen že se vrátili s nepořízenou, ale i s konstatováním, že se tři z nich z ničeho nic ztratili.

Brzy začaly chodit zprávy, že k nevysvětlitelnému mizení lidí dochází po celém království. V jednu chvíli se nic netušící osoba věnovala svojí práci a půl chvíle později oslnivý blik a rachotivý prásk a fíí, člověk byl pryč. Ti, kteří měli to štěstí a zůstali na světě, měli hned několik teorií, co se stalo. Jedni si mysleli, že za to mohou maličcí psychicky narušení broučci, kteří vylezou člověku na botu a pak se i s ním upálí. Zima, zima, velká zima. Další se domnívali, že je unesly velké kusy létajícího nádobí, především talíře, které se snesly z oblohy a odpaprskovaly nebohé lidi pryč. Zima, zima, stále zima. Jiní se prostě domnívali, že je v tom nějaká čertovina. Přihořívá. A král Ludvík měl takovou teorii, že čerti unášejí jeho lid, aby vyprovokovali sousedy z nebe a ti je už konečně přestali ignorovat. Hoří!

Král z toho měl tak těžkou hlavu, jako kdyby mu do uší nateklo olovo. Netušil, co by měl udělat. Jak se také postavit proti samotnému peklu? Soustavně lilo a on přecházel po zahradě sem a tam a lámal si hlavu s tímto zapeklitým a zapekleným problémem. Právě když se nacházel pod nejvyšším stromem, skočila mu na deštník prokletá veverka. Neudržela se na něm, sklouzla přímo do jedné z kaluží a hladina se nad ní zavřela. A zrovna v tom okamžiku se v mysli krále Ludvíka zrodil nápad. Vylíhnul se, kloval mu zevnitř do hlavy, až donutil Ludvíka pochopit, že má jedinou, poslední šanci, jak všechny zachránit.

Vrátil se do královských komnat a z knihovny vytáhl tenkou knížečku, na jejíž přední straně stálo "S čertem v ringu aneb Pár kouzelnických fíglů, jak rohatým vyprášit kožich". Přeskočil úvod, kouzelné formule Odpadnutí ocasu i Vodní dělo a zastavil se až na té s názvem Protičertovská pěna. Několikrát si ji přečetl, a když si byl jistý, že ji umí nazpaměť, vrátil knížku do knihovny a vydal se do královské ZOO.

Zakrátko již seděl na hřbetu své žirafy a mířil si to přímo k temnému lesu, kterému se všichni obyvatelé království vyhýbali obloukem a někdy i dvěma. Jako malí totiž slýchávali povídačky o tom, že v lese přebývá čert. Samozřejmě tomu nikdo z dospělých nevěří, ale i tak tam pro jistotu nechodí. Za pár chvil už král zaparkoval svoji žirafu vedle čertovy chalupy a pozval se dovnitř.

Čert na sobě nedal znát, že by ho překvapilo, že mu sám král napochodoval přímo do chalupy. Přestal si čistit kopyta a jasným gestem králi nabídl židli, jako by to byl jeho starý známý.

Král Ludvík se posadil a vylíčil mu, co se v království děje a co by od něj potřeboval. Pak před sebe na stůl položil měšec zlaťáků a čert, který doposud neřekl ani půl slova, měšec zvedl, potěžkal ho a zatvářil se po všech čertech ublíženě. Král přihodil na stůl ještě jeden měšec a čert přikývl.

Vyšli z chalupy a čert mlčky vedl krále Ludvíka do nitra temného lesa, který byl krok od kroku čím dál tím více vlasy-hrůzou-vstávající a krev-v-žilách-tuhnoucí. Minuli jelena chyceného do velké pavoučí sítě i lišku, která se snažila zahrabat do země a uniknout tak před divokými tasmánskými čerty vyzbrojenými velkými příbory. To ale nebyli čerti, které král Ludvík hledal, a tak pokračovali dál.

Ludvíkův čertovský průvodce nezklamal a za chvíli již měli na dohled velkou dinosauří kostru, která již celá staletí zajišťovala přežití místním vlkům a ti si na toto místo chodili ohlodáváním plnit svá břicha. U hlavy nebožtíka dinosaura byl hned vedle poklopu v zemi zaražený kůl s velkou cedulí. Matoucí název na ní hlásal "Pod tímto poklopem NENÍ vstup do pekla!" Slovo "NENÍ" bylo navíc třikrát podtrženo červeně a výhružně poblikávalo.

Král pokrčil rameny a chtěl pokračovat dál v cestě lesem, ale čert ho chytil za rukáv, aby ho zadržel. Nadzvedl poklop a ukázal na černou díru a žebřík vedoucí dolů. Ludvík pochopil, že nápis byla od rohatých jen zákeřná finta, která má zmást lovce autogramů. Věděl, že dál už čerta nedostane, ani kdyby mu tu ze zlaťáků postavil komín, a tak mu poděkoval a rozloučil se s ním. Dodal si odvahy pohledem na rozzlobeného pavouka vyprošťujícího jelena ze svojí sítě a začal sestupovat do jámy.

Po chvíli ucítil čpavý pach síry, který ho jen ujistil a znejistil, že je v pekle, a zakrátko již stál oběma nohama na pevné zemi podzemí. Všude okolo se povalovali a vrávorali opilí čerti a ti odolnější si házeli s prokletými veverkami a tvářili se, že je to náramně baví. Byli také první, kteří si uvědomili, že mezi ně nezapadá ten cizí pán s korunou na hlavě a se sprostě střízlivým výrazem ve tváři.

Zburcovat celé peklo pro ně bylo otázkou okamžiku a v tu ránu obstoupilo krále Ludvíka tolik čertů, že měl pocit, že se účastní nějakého pochybného maškarního bálu. I malý chundelatý králíček hozený mezi smečku vlků by se v tu chvíli cítil bezpečněji a dál si hrál se svojí mrkvičkou.

Nikdo Ludvíka nepozdravil, ani mu s přátelským poplácáním po zádech nestrčil do náruče soudek s pivem a nepozval ho na oslavu, dokonce mu nikdo ani nepůjčil vidle, takže se král rozhodl, že se nebude zdržovat formalitami a vytasil se s připraveným kouzlem Protičertovská pěna.

Čertózus pěnózus ihned zaúčinkoval a z úst, nosů i uší všech čertů se začala valit pěna. Tento malý incident způsobil, že čerti propukli panice. Pobíhali sem a tam, ale sportem se jim kouzlo zvrátit nepodařilo.

Král Ludvík je nechal pořádně vypěnit a pak v poklidu vznesl své požadavky ohledně propuštění jeho poddaných. Čertům se samozřejmě nelíbilo, že jim podmínky diktuje obyčejný smrtelník, ale nezbylo jim, než souhlasně zabublat. Zavedli krále do podzemní jeskyně, kde drželi lid, a pustili všechny na svobodu.

Dřív než se na království snesla tma, byli všichni obyvatelé Ludvíkova království zpátky ve svých staveních a vyprávěli si o svém vladaři, novém akčním hrdinovi, který je tak odvážně zachránil a ještě jim zařídil původní hezké počasí.

I když byl král Ludvík v pokušení nechat čerty v pěnivém stavu, nakonec svoji část dohody dodržel a zbavil je tohoto utrpení. Můžeme jen doufat, že to čerty propříště naučí, aby obyčejné lidi vynechali ze svých taškařic a svárů s nebem.



Aktualizace:
15.1.06 - samostatné stránky