Tato stránka je součástí webu Slavkuv.net Nejste přihlášeni   [ Přihlásit se | Registrovat ]

Přezdívka:    Heslo:       Skrýt

  Psychohry nejsou tvoje silná stránka. Raději si povídej se ztroskotanci na kolejích.
Paris (k Rory), 3-16
Hlavní strana
Epizody
Herci
Galerie
Download
Rozhovory a články
Kdopak to mluví?
Stars Hollow
Herci v jiných rolích
Titulky
Knihy
Soundtrack
DVD
Různé
Příběhy fanoušků
Jiné stránky

Povídací místo
O stránkách
 



Příběhy fanoušků
Já, my, Ty...
Autor: Ifanka

Rory se probudila v náručí Logana, který právě zamyšleně hleděl na tmavé nebe. Přitiskla se k němu a nevěřícně se na něj podívala. Byla štěstím bez sebe, že Logan aspoň na několik dní přijel, aby mohli spolu strávit jejich první výročí od toho,co si vyměnili navzájem prstýnky. Logan ji něžně políbil a pak zamilovaně řekl: "Miluju tě, hvězdo!"

Neuběhla ani vteřina a oba cítili, jak na ně padají první, zatím nepatrné kapky deště. Rozběhli se dolů ze střechy, aby nebyli úplně promoklí. Každou chvíli si spolu užívali naplno, měli si toho tolik co říct a tak málo času ze sebe všechny emoce a zážitky pořádně dostat.

Ráno se vydali oba do Stars Hollow navštívit Luka, Lorelai a taky Paula Anku. Když však jeli okolo Lukova bistra, spatřila Rory, někoho, kdo byl dávno zapomenutý a uchovaný jen v srdci a vzpomínkách. Nechtěla, aby si Logan všiml, že je vyděšená, a tak se rychle vrátila zpátky k řízení. Než dojeli na místo, Rory se snažila vzpamatovat. Když otevřela dveře od auta, Logan se na ní podíval, dlouze políbil a zeptal se: "Děje se něco, hvězdo? Rory musela zalhat, nebo spíš nechtěla Logana zatěžovat, a tak odpověděla: "Ani ne, je divné, že pokaždé, když se sem vracím, cítím takové zvláštní dunění v srdci." Ano, to taky Rory cítila, ale nejen kvůli tomu, že se vrátila do svého rodného městečka Stars Hollow.

Rory: "Ahoj mami, Luku?!"

Lorelai: "Á, zlato,proč jste nám nedali vědět, že přijedete už dnes? Připravili bychom kupu jídla a pití a..."

Logan: "Není třeba, Lorelai, stačí jídlo z Lukova bistra."

Rory: "A kde je Luke? Logan mu něco přivezl z Londýna."

Lorelai: "Musel letět pro April, stěhuje se k nám. Ale pozdravuje vás!"

Logan nestačil předat dárek taky pro Lorelai a ty dvě se už překřikovaly s novými informacemi. Šel tedy nahoru vyřídit nějakou nedodělanou práci.

Rory: "Mám chuť na něco nezdravého a pořádně kalorického. Zajdu do bistra pro hranolky a pořádný kafe."

Vyšla nahoru, zeptala se, jestli nechce jít Logan s ní,ale ten má tolik práce, že si nemůže dovolit zahálet.

Když se Rory rozhodla jít do bistra, věděla moc dobře, proč tam jde, možná ze zvědavosti, ale hlavně z pocitu viny, že se mu tak dlouho neozvala. Když jí spatřil, oči měl tak velké a udivený výraz, že Rory nevěděla, jak se má chovat. Přišla k němu blíž, pousmála se a pozdravila ho.

Rory: "Tak ty jsi tady teď místo Luka?"

Jess: "No,taky... Luke potřeboval pomoct a já potřebuju klid na psaní, tak jsem přijel na pár dní sem do zapadákova."

Rory: "Dlouho jsme se neviděli, snad celou věčnost. Dva, tři roky?"

Jess: "Tři, pět měsíců, šest dní a .....(podíval se na hodinky) 11 hodin...

Rory: "Eh, je vidět,že máš dobrý odhad na čas..."

Jess: "É..."

Rory: "Já už budu muset jít, přišla jsem jen pro kafe a nějaký jídlo. Přijeli jsme Loganem na víkend."

Jess: "Jo,Logan... (pronesl tiše a opovržlivě). Tak se měj a ... a třeba zase někdy."

Rory: "Určitě se ještě uvidíme..."

Nečekala na nic, vzala jídlo a vystartovala ze dveří, div nesrazila Babette. Než došla domů, přemýšlela a v hlavě se jí přemítaly vzpomínky, na které nemůže nikdy zapomenout. Když se vrátila domů, Logan a Lorelai byli zrovna uprostřed horlivé diskuze, a tak je Rory nepřerušovala a připravila jídlo na umělohmotné talíře. Na večer připravila Lorelai film, který pouští všem přenocníkům.Všichni tři se bavili, chroupali popcorn a pronášeli názory na právě běžící černobílou komedii. Když už všichni na pohovce pospávali, sebrali se a šli spát.

Ráno Logan oznámil Rory něco, čeho se obávala a doufala, že se to nestane: "Rory... musím odjet, ne do Londýna, jak jsem slíbil, budu tu celých 14 dní, ale musím do New Yorku, mám tam potřebné papíry a... a budu na tebe čekat, zítra přijedeš."

Rory nebyla nijak nadšená, ale za rok co jsou spolu se naučila být aspoň trochu tolerantní.

Večer musela Lorelai odjet do Vážky, protože byl nějaký problém na recepci. A tak Rory zůstala v domě sama, nudila se a přemýšlela nad Jessem. Přemýšlela tak intenzivně a omývala ty staré časy, že se rozhodla jít za ním do bistra. Už na půl cesty ho potkala. Sedli si do altánku na náměstí a ze začátku po sobě jen nejistě koukali a pak klábosili o všem možném, ale nedůležitém...

Rory: "Jessi, omlouvám se, že jsem neodpovídala na vzkazy, ale nějak jsem neměla čas se ti ozvat, bylo toho na mě poslední rok dost už jen proto, že Logan je tisíce kilometrů daleko a jezdí jednou za dva měsíce."

Jess: "To tě takový chození baví? Pořád čekat,že někdy přiletí?"

Rory: "Jessi... my jsme už rok manželé. Myslela jsem,že ti to Luke řekl..."

Jess: "Ne."

Rory: "Aha."

Byla minuta ticha a najednou se Jess bez jakéhokoliv oprávnění začal vztekat. "Rory,já doufal, čekal, myslel na tebe. To, co se stalo před třemi roky, mě nedokázalo nechat pracovat, fungovat a žít jako dřív! A ty sis ho vzala i přes to, žes strávila noc se mnou?

Rory: "Jessi, říkala jsem Ti, že jsem to tak nechtěla, udělala jsem chybu, ano vím to, ale nechtěla jsem to tak."

Rozplakala se jako malá, jako když ji Dean nechal na parketě stát samotnou, jako když se máma pohádala s tátou, jako když Jess odjel.

Jess: "Tak proč si to udělala? Rory, já Tě miluju, vždycky miloval a ty ke mě taky něco cítíš, jinak bys dnes nepřišla."

Bylo ticho...

Rory: "Ano, cítím k tobě něco, ale není to láska, jen vzpomínky. Logan je můj život, tys byl, ale to je dávno."

Jess se nerozmýšlel a políbil Rory s vášní a s odhodláním dostat ji na palubu. Nebránila se, neopětovala polibky, ale nebránila se. Když se na ni podíval z bezprostřední blízkosti, sklopila hlavu, chytla ho za ruku... a...

Rory: "Jessi, tohle se nemělo stát, miluju Logana, čeká na mě doma a já za ním odjedu, protože bez něj nemůžu a nechci dýchat. Ty jsi člověk, se kterým jsem dost prožila, ale teď vím, že už nechci nic z toho vrátit. Jsi přítel, který zůstane v srdci, ale nic víc... promiň. Je mi líto. Promiň.

Běžela jako o závod, nerozhlížela se po ulici, auta zastavovala, aby ji nesrazila, ale ona plakala, utíkala a plakala...

Doma už byla Lorelai, která jako správná máma podala pomocnou ruka a ujistila ji ,že tak udělala správně. Také jí ale položila jednu otázku: Proč jsi za ním šla?

Rory: "Cítila jsem,že si musíme promluvit,cítila jsem vinu za tu noc..."

Lorelai: "Logan ví, to co se stalo?"

Rory: "Ano, odpustil mi, ale já sobě ne!"

Jako matka a dcera a jako nejlepší přítelkyně se rozloučily a Rory odjela autobusem domů. Na předních sedačkách autobusu seděl Jess...




Průměrné hodnocení příběhu čtenáři (57x):
výborný velmi pěkný pěkný podprůměrný hrozný


0
TOPlist
© 2006–2017 Slávek Müller